Historie císařsko-královského rytířského řádu Tusini (česky Točenice)

U příležitosti svého druhého zasnoubení v předvečer druhého sňatku založil král český a císař římský Václav IV. rytířský řád českého krále s názvem Točenice (Tusini,) k poctě zesnulé první královské manželky, královny Johanny Bavorské, která zemřela za nevyjasněných, tragických okolností a z úcty ke své nastávající choti, Žofie Bavorské. Stalo se tak v Chebu v sobotu dne 1. 5. 1389. Heslo řádu: Toho bzde toho  (Tak budiž navždy).

Tak vzniklo poměrně volné rytířské bratrstvo Točenice, složené z nejvěrnějších králových šlechticů, které bylo zřejmě inspirované Podvazkovým řádem v Anglii. Insignie a členství v tomto řádu bylo udělováno také významným osobám a za odměnu, jako výraz ocenění za stát a krále. 
S rytíři Řádu Podvazku a Řádu Lázně se české poselstvo setkalo při jednání s králem Richardem II. na ceremonii pořádané u příležitosti královského sňatku české princezny Anny za krále Richarda II.

Symbolem řádu byla točenice, tedy pruh látky, spirálovitě přetočený a natvarovaný do kruhu s uzlem a volnými cípy. Pravděpodobně se jednalo o roušku sv. Veroniky s obrazem Kristovy tváře, jejíž část získal jeho otec císař Karel IV. do své sbírky ostatků.

Tento symbol přijal král Václav IV. zprvu jako své osobní znamení a následně jej používal pro svůj královský řád Točenice. 

Nástěnná malba v kapli sv. Václava v pražské katedrále (západní stěna), pod znaky kurfiřtů znázorňuje skupinu aristokratů, z nichž dva jsou oblečeni v červeném oděvu a mají na pravé noze, těsně pod kolenem uvázanou točenici (stejně, jako nosí v Anglii rytíři podvazek, ti však na noze levé). Pod těmito postavami jsou vidět erby, např. Matouše Děpolta z Lobkowicz, českého velkopřevora řádu sv. Jana Jeruzalémského a jeho rodičů. 

Po smrti českého a římského krále Václava IV. dne 16. srpna 1419 připadl Řád českého krále Točenice pod nového suveréna, římského císaře, krále českého a uherského Zikmunda Lucemburského. 

Řád Točenice přečkal bez větších problémů husitské bouře a jeho dalším velmistrem se stal po Zikmundově smrti (9.12.1437) římský, český a uherský král Albrecht Habsburský (zemřel 27.10.1439), po něm řád převzal nový král český a uherský Ladislav Pohrobek Habsburský (zemřel 23.11.1457). 

Také nově zvolený český král Jiří z Poděbrad  uplatňoval svá práva suveréna v řádu Točenice. Dokládá to malba Jana Vilímka, kterou vytvořil podle předlohy z roku 1504, vidíme zde portrét krále Jiřího z Poděbrad, který má na krku řádový řetěz velmistra Točenice (portrét je uložen ve Vídni). 

Řád českých králů Točenice se v průběhu 15. století přesunul z výlučně českého prostředí na pole mezinárodní a to v důsledku jeho boje proti Turkům pod českým a uherským králem Matyášem Korvínem. Ten byl zetěm a řadu let také politickým protivníkem Jiřího z Poděbrad (zemřel 22.3.1471). Matyáš Korvín (z rodu Hunyadi) převzal řád Točenice a zařadil ho do složek své nadnárodní „Černé“ armády.  V bojích proti Turkům tím zajistil udatným rytířům Točenice mezinárodní věhlas a to pod latinským názvem Tusini (tehdejší Evropě vládla latina, obdobně, jako jí dnes vládne angličtina). 

Pro svá vítězství nad Turky byl řád Tusini velice slavný v Německu. Jezdci Tusíni nosili červený plášť se zeleným rovnoramenným křížem.

Po smrti krále Matyáše Korvína (6.4.1490) převzal z rukou rádce a vrchního velitele korvínových armád Jana Haugwitze z Biskupitz, polský, Uherský a Český král Vladislav II. Jagellonský věhlasnou Černou armádu a řád Točenice. 
Zajímavou památkou na Řád Točenice je dodnes deska na věži novoměstské radnice, která kromě točenice ukazuje i tři erby — erb říšský (Friedricha III.), vlevo polská orlice, vpravo český lev, oba tyto erby identifikují krále Vladislava II. Jagellonského. Řád Točenice měl v tomto období své komendy v Čechách, Německu a v Uhersku (Maďarsku).

Chronologie velmistrů řádu českého krále Točenice zahrnuje buď samotné panovníky, nebo jimi pověřené osoby počínaje králem Václavem IV. 

Mezi významné členy Královského řádu Točenice patřili např.: Vilém Zajíc z Házmburka, nejvyšší mistr královské kuchyně (na pečeti, kterou využíval od roku 1400, obkroužil svůj štít točenicí. Mikuláš z Gary byl do řádu přijat dne 19.srpna 1401 za zásluhy o osvobození mladšího bratra krále Zikmunda, mantovský markrabě Francesco Gonzaga (přijat 1395), Gian Galeazzo Visconti získal od krále Václava IV. titul vévody Milánského a s touto poctou souviselo i udělení řádu točenice (přijat 1395), burgundský vévoda Jan zvaný Smělý a jeho syn Filip Dobrý, dcera císaře Zikmunda Alžběta Lucemburská a její manžel Albrecht Habsburský (od 1464), rakouský arcivévoda Ernst zvaný Železný, Diego de Valera (řád udělen králem Albrechtem Habsburským 1438), Pedro Tafur (řád udělen králem Albrechtem Habsburským 1438).
V milánské knihovně Bibioteca Trivulziana je uložen rukopis Codex č. 1390, na jehož druhé tabuli jsou vyobrazeny erby a řády patřící členům rodu Visconti a Sforza, představují červený štít se stříbrnou točenicí a je identifikován jako císařský klenot (Imperialis diuixia), který získal milánský vévoda Visconti Filippo Maria (1447).

Každý světský rytířský řád musel mít svého duchovního správce, který se staral o náboženské záležitosti jednotlivých členů a vedl duchovní část obřadu při každoročních zasedáních řádové kapituly. U Řádu podvazku je pověřen duchovní správou řádový prelát, biskup z Winchesteru, jemuž jsou k ruce další duchovní a stejný princip biskupů byl také u Točenice (např. rukopis uložený ve Stamsu, má v borduře prvního folia symbol točenice a patřil litomyšlskému biskupovi Janu Železnému, členovi královské rady. Dalším, duchovním řádu, byl králův důvěrný přítel, Václav Králík z Buřenic, nejvyšší kancléř, vyšehradský probošt a později olomoucký biskup, který přivěsil svou pečeť na listinu danou 1. dubna 1382 v klášteře na Zderaze.

Řádová kaple Točenice byla založena na Vyšehradě.  

Zajímavostí je pečeť po vzoru rytířů Řádu Podvazku v Anglii. Koncem roku 1480 získalo poddanské město Český Krumlov potvrzení o používání erbu, kde je ve štítě rožmberská růže ovinutá stříbrnou točenicí. Kniha opisů privilegií r. 1593, dokládá příslušnost Rožmberků k řádu

a tato pocta byla vtělena do erbu jejich sídelního města. V této době již nebývá řád uváděn, jako společenstvo rytířů českého krále, ale jako společenstvo rytířů císaře Svaté říše římské.

Pobočky byly v té době nově zřízeny v Rakousku.

O Řád Točenice se již delší dobu (kvůli jeho věhlasu v bojích s Turky) zajímal Vatikán a tak se řád začal držet řehole sv. Basila, kterou přijal roku 1562 kdy byl uznán církví. Rytíři skládali od  této doby slib čistoty manželského svazku a poslušnost svaté římské církvi. V Evropě byli rytíři známi výhradně pod názvem Tusíni a i nadále se mnohokrát řád účastnil bojů proti Turkům, jako elitní jednotka císaře. Nejvyšším Tusínem byl sám císař Svaté říše římské, tedy výčet velmistrů řádu je tímto zcela jasný. 

Původní význam ryze českého Královského řádu Točenice se tedy zásadně změnil, řád už nebyl jen českou záležitostí,  již nebyl pouze dědičným řádem českých králů, ale působil mezinárodně

na území celé Svaté říše římské a pod ochranou samotného císaře a církve.

Po obrovském nábožensko-vojensko-politickém konfliktu v Evropě - třicetileté válce, významný královský řád Točenice v Čechách neupadá, i když, jeho řady v Čechách značně prořídly. Početnější zůstaly komendy v Rakousku, Německu a Uhrách. V té době z původních třech milionů obyvatel zůstalo v Čechách pouze osm set tisíc lidí. Z dostupných informací víme, že v Čechách bylo vypáleno 215 zámků, 80 měst, 813 vesnic, na Moravě 63 zámků, 22 měst a 332 vesnic. Na některých panstvích dle písemných záznamů „nezůstalo živé Duše“. Pro náboženské důvody odešlo z přeživších do exilu přibližně dvě stě dvacet tisíc lidí. 

Úpadek v počtu členů řádu v Čechách vedl v následujícím období k tomu, že nadále fungoval dle dochovaných informací řád už jen pod svým latinským názvem Tusini a takto je zmiňován v 17. až 19. století v řadě zahraničních publikací, včetně odkazů na dodržování řehole sv. Basila.

Královský řád Točenice zůstal i v 19. a  20. století dědičným řádem českých králů, jeho udílení však bylo v období vlády císaře Františka Josefa výrazně omezeno. 

Rok 1918 a následný vývoj v Čechách jasně prokázal, že absence Českého zemského sněmu (rozpuštěného Anenskými patenty) i oslabenost Královského řádu Točenice (jako strážců českého krále), umožnila nelegitimní nástup politického systému, který je zde dodnes, avšak který nikdy nedokázal úředně zrušit království české.

Rytíři se nadále scházeli již jen tajně, udržovali své tradice a předávali je především ve svých rodinách svým potomkům, kteří se stali ochránci tradice Královského řádu Točenice a až roku 2015 založili v ČR pod patronací Suveréna Makedonie, Jeho Královské Výsosti dona Andrése Omara Ayaly ďValvy knížete Pindu a Velkovévody Makedonského (je v přímé linii nástupce rodu Diamandi a všech jeho výsostných práv) Spolek rytířského řádu Točenice, jenž je nositelem odkazů a tradic za účelem udržování ušlechtilých tradic rytířů Tusini i jeho rytířských ctností, které dnes v naší společnosti zcela chybí.       

Řád Točenice dnes působí opět mezinárodně, má registrace u Evropské komise a jeho pobočky v jednotlivých státech Evropy fungují moderně, avšak s přesným dodržováním většiny historických pravidel. 

V místě svého původního vzniku, tedy v Čechách působí dnes jako „Spolek rytířského řadu Točenice“, který ctí svou historii a v moderním světě pomáhá řešit otázky, které mají pro lidstvo zásadní význam (Lékařství, lidská práva, chudoba, bezpečnost, svoboda).

Dovětek: 
Současným historikům je poslání řádu i jeho historie bohužel zcela neznámá a to i přesto, že existují historické publikace, které o řádu uvádějí mnoho podrobností (např. Publikace Catalogo degli ordini Equestri e Militari esposto in imagini, e con breve racconto, Řím 1711, Filippo Bonanni).